Jmenuji se Mirek, je mi 38 let a pocházím ze Šumperka. Narodil jsem se do ateistické rodiny.
Nechápal jsem lidi, co v dnešní době věří, dokonce jsem jimi pohrdal a vysmíval se jim.
Po ukončení střední školy jsem začal pracovat ve školství, dálkově studovat vysokou školu a do toho hrál v
kapele.
Měl jsem pocit, že už nic jiného nepotřebuji a s tím rostla má pýcha a vzdor vůči Bohu. Ruku v ruce s těmito
postoji
se ve mně rozvíjela náklonnost k alkoholu podporovaná bohémským a až nezřízeným životním stylem hudebníka.
Pocházím z muzikantské rodiny, a tak jsem mohl mít dobrý základ, ale já si vzal jen to špatné – večírky až do
rána,
pravidelné opíjení se a nezávazné vztahy s ženami. To vyústilo ve stále větší životní nedisciplinovanost a
závislost
na alkoholu. Výsledkem bylo, že když jsem v roce 2012 ukončil svůj poslední pracovní poměr, nebyl jsem pak
schopen
najít si další práci, ale můj sebedestruktivní životní styl si stále žádal svoje. A tak se roztočil kolotoč
dluhů,
lží a podvodů. Ten mě počátkem roku 2014 přivedl ke dvěma pokusům o sebevraždu a následně jsem se ocitnul na
ulici
v Brně.
Po čase jsem potkal skupinku pouličních evangelistů, ti mi dali Bibli a nějaké peníze. Věřím, že tehdy skrze
verše Matouš 7:7-8 Bůh ke mně poprvé promluvil tak, abych Ho slyšel. A já ho poslechl. Za dva dny na to jsem
potkal
dva bratry z Teen Challenge, kteří mě dostali do mužského střediska v Poštovicích. Po 16 měsících jsem se vrátil
zpátky jako nový člověk. Dnes je tomu skoro 8 let, co jsem křesťanem. Mám stabilní práci, nepiji a mohu se zase
dívat lidem do očí. Tím, že jsem svůj život cele vydal Bohu, se sice ze dne na den nestalo všechno růžové,
ale vidím svět jinýma očima, mohu se jinak koukat na lidi, jinak řešit každodenní rutinu i důležitá rozhodnutí.
Je ještě dlouhá cesta přede mnou, ale já se jí nebojím, protože vím, komu jsem uvěřil a vím, kdo mě vede.
Za těch téměř 8 let nenastal den, kdybych si pomyslel, že jsem se rozhodl špatně. Díky Pánu!
